Close

Rozhovor s Egyptskou makerkou Moushirou Elamrawy

Moushira Elamrawy je egyptská multidisciplinární designérka z města Cairo. Je také tvůrce nového přenosného jednoduchého konceptu laser řezáků, který se jmenuje Rishalaser. Na web iAfrikan napsala článek o tom, jak se stala makerem a také jak se dostala k Arduinu. Je to inspirující text, se kterým bychom se s vámi rádi podělili.

Moushira Elamrawy

Moushira Elamrawy

Prohlášení: Byla jsem architektem (možná ještě jsem), ale začala jsem si hrát s věcmi.

Škola architektury, na které jsem studovala neměla svoji dílnu. Poprvé jsem se setkala s CNC strojem tři roky po tom, co jsem ukončila školu. Je těžké zkoumat věci, o kterých ani nevíte, že existují. To byl také důvod, proč jsem neměla nejmenší tušení, jak mohou krásné expozice umělce Theo Watsona fungovat.

Projekce Theo Watsona

Projekce Theo Watsona

Nikdy v životě jsem si nehrála s elektronikou, moje programovací dovednosti byly omezené. Měla jsem trochu zkušenosti s ActionScriptem, C a to bylo všechno. Jednou jsem si přečetla o Openframeworks, tak jsem si prošla příklady a návody a říkala jsem si „Super, můžu změnit parametry, které změní chování programu. Fantastické…ale…pak co?

V té době jsem pracovala jako architekt v Maroku. Často jsem jezdila mezi městem Fás, kde jsem měla kancelář, a staveništěm v krásné malé vesničce na jihu blízko alžírských hranic, která se jmenovala Mhamid ElGhizlane. Většinou mi to zabralo přes den a půl dostat se z kanceláře na staveniště. Společníka mi na těchto cestách dělalo jenom rádio. Před Marokem jsem bydlela v pohoří Sinaj, kde jsem pracovala na podobném pouštním projektu. Tam jsem chytala rádio ze Saudské Arábie, Izraele a Jordánska. Na druhou stranu v Marocké Sahaře jsem chytla rádio z Alžírska, kde byl patrný rozdílný dialekt. Díky rádiu jsem se cítila, jako bych cestovala mezi místy a také v čase.

Udělej si sám

Jednou se mi stalo, že se mi rádio rozbilo. Moje kutilské já mě donutilo otevřít Google a hledat, jak se opravují rádia. Nic se mi sice opravit nepovedlo, ale našla jsem několik zajímavých návodů na DIY analogové vysílače. I přes to, že byly návody detailně rozepsány, jsem ničemu nerozuměla. Je to trochu problém, když nemáte ponětí, co která součástka dělá.

Když jste architektem, většinou brouzdáte po stránkách, jako Dezeen, nebo Designboom. Tam jsem také poprvé viděla robota, který uměl stavět z velkých cihel. Ten mě hodně nadchl a říkala jsem si: „Jo, CNC, to jsem viděla už předtím, ale tenhle je opravdu veliký! Chtěla bych mít svůj vlastní CNC stroj, se kterým bych mohla cestovat.“ Na internetu jsem našla hned několik zajímavých návodů, ale pořád jsem neměla nejmenší tušení, co která součástka umí. To bylo v půlce roku 2010.

Vždy, když jsem se vracela z pouštní vesničky do Fásu, říkala jsem si, že musím najít obchod s elektronickými součástkami. Potom jsem si ale vždycky přečetla emaily a zjistila jsem, že to kvůli deadline toho, či onoho, nestihnu.

Učení

Procházela jsem si různé návody na CNC stroje, ale pořád tu zůstávala otázka – jak se tyto stroje ovládají?

Obvod? … OK, Budu se muset naučit něco o elektronice. … Snad něco najdu na Google … Tohle vypadá jako docela pěkné PDF, asi si ho stáhnu. Mezitím skončila moje práce ve Fásu a já jsem se vrátila domů do Egypta. Měla jsem čas na trochu hledání a výzkumu. Dokonce mi chvíli pomáhal kamarád elektrotechnik.

Už jsem byla na dobré cestě, když v tom – BAM! V Egyptě začala revoluce a všechny moje plány musely být na chvíli zastaveny. V půlce roku 2011 jsem se přesunula na lepší pracovní místo, kde jsem se mohla lépe soustředit. Také jsem se vrátila k odsunuté elektronice, více jsem pátrala a … objevila jsem Arduino!

Říkala jsem si, že to vypadá docela jednoduše. Ale co to vlastně dělá? Zkusím si jedno koupit a uvidíme.

Brzy jsem také objevila, že se v New Yorku koná Open Hardware Summit. Ani nemusím říkat, že jsem se ho chtěla zúčastnit. Díky tomu jsem se také poprvé podívala do New Yorku. Summit se konal ve vědeckém centru ve čtvrti Queens.

Bylo to úžasné, tolik fantastických přednášek. Viděla jsem naživo Zacka Libermanna, a taky jsem potkala svého oblíbeného umělce Usmana Haque. To byl rok 2011, kdy hlavní hvězdy byly 3D tiskárny a Kinect. Koupila jsem si Arduino kit z MakerShed a také knížku „Getting Started with Arduino“. Kvůli ní jsem se pohádala s prodejcem. Nemohla jsem totiž pochopit, jak to, že není její obsah pod licencí creative-commons.

Pamatuji si, jak jsem si na hotelovém pokoji prohlížela Arduino kit. Sice jsem nevěděla, co je k čemu, ale vše bylo tak barevné a zajímavé. Uvědomila jsem si, že jestli chci něčeho dosáhnou, musím začít od základů – nejlépe na nějaké škole. Jinak bych nebyla schopna ukazovat ostatním moderní technologie, kterým sama nerozumím.  Neuměla bych tvořit reálná zařízení, ani dělat smysluplné programy. Prostě proto, že bych to nechápala.

Nejzajímavější studijní program interaktivního designu, který jsem našla, bylo ITP. Navštívila jsem den otevřených dveří a bylo to fantastické, ale 65000 dolarů ročních poplatků už tak fantastické nebylo. Krom toho mi bylo už 28 a vrátit se zpátky do školy mě trochu děsilo.

Zamilovala jsem se

V té době jsem pracovala v oddělení Wikimedia Foundation’s na místě, které vyžadovalo hodně komunikace a plánování mezi regionálními týmy, obrovské množství emailů, setkání a cestování. Neměla jsem prakticky žádný čas na to sednout si a učit se něčemu novému. V dubnu roku 2012 jsem jedné noci narazila na zajímavý program interaktivního designu, který nabízela IaaC. Dala jsem dohromady svoje portfolio, přihlásila jsem se a byla přijata. V říjnu jsem plánovala dát výpověď. Také jsem se zúčastnila Arduino kurzu, který vedl Bilal. Během tohoto kurzu jsem ovládala LED Arduinem!

Bylo to magické

Nikdy předtím jsem Arduino nepoužívala, sotva jsem rozuměla syntaxi programu, ale během patnácti minut jsem mohla udělat něco zajímavého! Prostě to fungovalo! Myslela jsem si, že jsem se zamilovala. Je to vlastně hrozně jednoduché. Nejtěžší je začít s Arduinem sám, ale já jsem měla pomoc.

Vrátila jsem se domů a prošla si několik návodů. Super! Mohla jsem začít tvořit. Ale počtkat, je tu ještě něco! Processing!

V říjnu 2012 jsem se přestěhovala do Barcelony, abych mohla udělat kurz, který se konal ve Fablabu. Byla jsem jako Alenka v říši divů. Když kurz začal, Alenčin svět se ještě zvětšil. Všechno bylo úžasné. Dozvěděla jsem se přesně to, co jsem chtěla, ale potřebovala bych o něco víc času, abych vše mohla vstřebat. Dokonce jsem přemýšlela, že bych si dala rok pauzu. Po pár týdnech to ale začalo jít. Za to trochu vděčím sestře, která mě pořád podporovala. Ona sama se přesunula od překladů k interaktivnímu designu rok přede mnou. Máme to asi v rodině.

Arduino bylo pro mě poklad.

Začala jsem chápat věci, které pro mě byly dříve nepředstavitelné. Všechno by šlo udělat pomocí Arduina a pár dalších komponent. Množství open source zdrojů informací je až ohromující. Arduino fórum je úžasné a lidé dokonce odpovídají!

Díky Arduinu jsem se naučila něco o mikroprocesorech, uměla jsem programovat, naučila jsem se pracovat s EAGLE (program pro návrh plošných spojů), dělat plošné spoje, pájet. Najednou jsem uměla používat senzory, pracovat s daty, dělat RF senzory a také jsem se stala posedlá anténami, zpracováním signálu a RFID technologií.

Stále se učím, ale je to teď daleko jednodušší.

Jak by se asi život lidí změnil, kdyby lidé trochu více porozuměli technologiím a nedívali se na elektronická zařízení jako na tajemné černé skříňky.

Snaha o tvorbu dostupného a přenosného zařízení vyvrcholila, když jsem začala pracovat na projektu Rishalaser. Projekt by samozřejmě nebyl dokončen bez týmu lidí s podobným nadšením, jako mám já.

Rishalaser

Dalším zajímavým projektem, který jsem pomáhala založit, je Jebaleyatalks, který si dal za cíl podpořit ženy ve vesnici Saint Katherine na Sinaji tím, že jsme jim představili chytré textilie. Uvidíme, jak se to vyvine.

Během práce na Sinaji byl vedoucí projektu zároveň mým mentorem. Stále mi v uších zní jeho slova: „Můžeš mít všechno, pokud jsi trpělivý. Stačí jen čekat.“

Vlastně měl pravdu

Emaily člověka jen ruší, setkání jsou nudná, běžná práce mi rozhazuje moje vnitřní hodiny.

Vezmi si roční volno, nauč se to, co se chceš naučit a začni znovu.

Aspoň to zkus.

A během toho volna dej šanci Arduinu, možná ti změní život.

Můžeme jen doufat, že tvůrcům Arduina vydrží elán takový, s jakým začínali. Snad se mu vyhnou problémy a Arduino zůstane dále otevřené a pro všechny.

A jaký je váš příběh?

Přeloženo z https://blog.arduino.cc/2015/07/06/i-am-a-maker-in-the-making/ a http://www.iafrikan.com/2015/07/04/maker-hardware-electronics/ a mírně upraveno. 

Zbyšek Voda

Zbyšek Voda

Už nějaký čas se zajímám o věci kolem Internetu věcí a otevřeného hardware a software. Tak jsem se také v roce 2010 dostal k Arduinu, pro které dodnes programuji a taky píšu články o práci s ním. Baví mě vymýšlet, jak staré věci používat novým způsobem.
Zbyšek Voda

Napsat komentář